Srpen 2012

Neil Armstrong

25. srpna 2012 v 23:55 | Anet(ka), dcera (z) Moravy |  Zprávy od autora
Slavní lidé jako by patřili všem. Zvlášť ti, které by měl znát opravdu každý. Nebo přinejmenším jedna generace. K nějaké slavné osobnosti, kterou jsme třeba nikdy osobně nepotkali, se nezřídka pojí naše osobní vzpomínky. Stávají se tak nějakým zvláštním způsobem součástí našeho života. Jsou osobnosti, které zasáhly životy mnoha lidí, jiné zase jen jistou cílovou skupinu.
Neil Armstrong je rozhodně součástí osobní historie všech, kteří napjatě sledovali přímý přenos, který znamenal onen "velký krok pro lidstvo".
Třeba paní "Aňulová" (čti máma Aňuly) často vzpomínala, že její tatínek kvůli tomu koupil novou televizi.

I já mám jednu vzpomínku, i přesto že se netýká přímo té velké události, protože tehdy jsem byla a ještě měla být dlooouho na houbách. Vzpomínám si, jak nám tehdy, před víc jak deseti lety, když jsem byla ve čtvrté nebo páté třídě, o Apollu 11 vyprávěla paní učitelka Žídková v hodině přírodopisu. Ukazovala nám obrázky a vyprávěla o oné památné větě. Nezapomněla jsem. Pamatuju si, jakou dikcí tu větu říkala. Pamatuju si to.
A díky tomu jsem nikdy nepatřila mezi mládež, která při otázce "kdo byl první muž na Měsící" odpovídá Louise Armstrong, Gagarin, Boris Gorbačov, Lenin, Remek, Mikuláš Koperník anebo snad Niki Lauda.

Aňula

RIP

Jak se stát spokojenou zrzkou

24. srpna 2012 v 21:41 | Anet(ka), dcera (z) Moravy |  Světonázory (články rozmilé)
Jak se stát spokojenou zrzkou
Šikana je vskutku nepěkná věc. Zvlášť když je tato šikana namířená k něčemu, co je vám vlastní. Nejhorší jsou předsudky. I mnozí dospělí, u nichž už se rozum předpokládá, jsou učinění debilové. Jednou jsem na jedné "ženské diskuzi" o mateřství a miminkách (konkrétně to myslím bylo "chtěli byste holčičku nebo chlapečka?") našla příspěvek jedné pani, nad kterým mi zůstal rozum stát: "je mi to jedno, hlavně aby děťátko bylo zdravé a nebylo zrzavé". Těžko říct, jestli se spíš než "ošklivého" zrzavého dítěte nebála toho, že by jí černovlasý manžel přišel na její jednorázovku se zrzavým sousedem.

Máma je především superhrdina, ale taky člověk

21. srpna 2012 v 17:00 | Anet(ka), dcera (z) Moravy |  Světonázory (články rozmilé)
Myslím, že v deklaraci lidských práv by mělo stát: Každý má právo na rodiče. (Schválně neříkám na mámu, protože jsem PRO adopci gayům.)
Věřím, že mnozí z vás, převážně asi teenagerů, mají s rodiči dost napjatý vztah. Louise Hay říká, že si své rodiče sami
vybíráme. I když tomu racionálně zatížený člověk nevěří, myslím, že se vyplatí si to alespoň představit.
Ulehčilo by se tím hledáním toho, co na rodičích obdivujeme a za co jsme jim vděční. Pokud jste adolescenti, tak si dovolím tvrdit, že ještě nemáte právo říkat, že jste se o sebe zasloužili sami. Všechno, co máte a co jste, je zásluha vašich rodičů. V některých případech je to bohužel negativní. Ale o tom mluvit nechci.

Vůně pozdněletních rán

18. srpna 2012 v 10:46 | Anet(ka), dcera (z) Moravy |  Literární patvar zvaný DOJMOVKA
Když jdu ráno městem, už není takové teplo. Je poznat, že srpen se chýlí ke konci. Je to zvláštní vůně. Nevím, jestli je to vůně ranního větříku nebo spíš smrad z aut. Ale je to vůně rána. Přemýšlím, jaké by to bylo, kdyby mi dnes byla šestnáct nebo sedmnáct let.
Už mi bylo. Bylo to jiné. Byl to strach. Teď je to lehkost. A když má člověk strach, neužije si tu vůni pozdně letních rán. Pořád přemýšlí, jestli je dost takový nebo makový a co udělat pro to, aby nebyl tvarohový, ale povidlový. A nechtělo se mu do školy, protože měl strach. A přitom vůbec nemusel mít. Ale to tenkrát nemohl vědět…
A je velké štěstí, že si to uvědomil o šest let později. Mohl si to taky uvědomit o dvacet let později. Že nic není zlé, jak se zdá. Že zlým věcem se nevyhneme. A že těch opravdu zlých, které jednou poznáme, je snad méně, a oproti těmto jsou naše starosti malicherné…
Vědomí konce člověka změní. Ale až ho pozná na vlastní kůži.




Černá nebo černá?

17. srpna 2012 v 11:16 | Anet(ka), dcera (z) Moravy |  Světonázory (články rozmilé)

Černá nebo černá?
Černá pohlcuje světlo.
Černá je barva smutku.
Černá je barva pozérského smutku stylu emo, který je už totálně de mode.
Černá je barva revolty. Vyznavači metalové hudby bez ní nedají ani ránu. Punkáči.
Černá je barva cool a drsná.
Černá je barvou romantiků a dekadentů.
Černá je kočka, která vám přeběhne přes cestu a vy jste pověrčiví.
Černí jsou kominíci, kteří nosí štěstí (a žádného jsem už deset let neviděl,a mám štěstí).
Černá je barva funebráků, šumařů a číšníků.
Černá je barva vážná. Černá budí respekt.
Černá je barva elegance. Malé černé od Coco Chanel.
Černá je barva univerzální. Záleží na tom, co k ní přidáte. Hodí se k ní všechno. Hodí se sama k sobě.
Dámské vložky od jedné nejmenované firmy byly jeden čas černé. Aby bílá křidélka nevypadala blbě na černé kraječce gatěk. Teď už to nikomu nevadí, protože se už nevyrábějí.
Černá kůže je hnědá nebo čokoládová.
Černé myšlenky mít nemusíme.
Černá barva oblečení zeštíhluje, ale brzdí energetický systém.
Čím víc nosíte černou, tím víc jste smutnější.
Čím budete starší, tím víc si budete uvědomovat, že vám černá nedělá dobře.
Černá je díra, která pohlcuje.
Černá listina.
Černé svědomí.
Černokněžník.
Černé na bílém. Potvrzení, že je to doopravdy.
Noc není černá. Noc je tmavě modrá.

Černá je jen jedna. Ale ne všechno, o čem říkáme, že je černé, je skutečně černé.


Aňule, dcera Moravy

obrázky: www.schikaneder.cz, en.wikipedia.org

KLASIKA POD HVĚZDAMI (Buchlovice, 4.7. 2012)

6. srpna 2012 v 11:41 | Autor |  ZA KULTŮROU, DRAHOUŠKOVÉ? (recenze rozmanité)
KLASIKA POD HVĚZDAMI (Buchlovice, 4.7. 2012)
Francouzská opera odehrávající se ve Španělsku, nastudovaná českými a ruskými pěvci. Byl to vskutku kosmopolitní večer v zahradě moravského zámku Buchlovice.
Trefit se do alternace bylo jako hrát šipky se zavázanýma očima. Prostě jste si vybrat nemohli, což se stává (u nás?) velmi často. Musím bohužel konstatovat, že to bylo úplně jinak, než jsme chtěli.

Téma týdne: Genialita

3. srpna 2012 v 16:11 | Autor |  Svět lidí (články depkoidní)
Tématem tohoto týdne jest "genialita". Myslím, že krátká úvaha o ní se do této rubriky velmi hodí.

G3 V PRAZE (31.7.2012)

1. srpna 2012 v 23:25 | Autor |  ZA KULTŮROU, DRAHOUŠKOVÉ? (recenze rozmanité)


Joe Satriani, Steve Vai, Steve Morse

If you don't happen to know, G3 je "příležitostný" projekt, založený kytarovým mistrem Joem Satrianim, který je realizován prostřednictvím "příležitostných" turné již od roku 1996. Projekt spočívá v tom, že Satriani si s sebou přizve další dva kytaristy meziplanetární úrovně, každej si odehraje to svoje a pak si spolu kluci (ano, doposud tam žádná žena nebyla) zamarmeládují (čti: zadžemují). Znáte (předpokládám, že znáte, zřejmě není náhoda, že čtete tento článek) z DVD v trafikách (G3 in Tokyo).
Satriani jako zakladatel je tutovka, pan Steve Vai už (naštěstí) taky (neviděla jsem žádný koncert G3 bez něj, vy jo?) - co vždy bývá otazníkem, je třetí člen příležitostného tria. V Praze to byl Steve Morse (pokud neznáte, hledejte na Wikině).
Bylo to včera v Tipsportce. Děcka, já tam byla. A teď vám o tom budu vyprávět…