G3 V PRAZE (31.7.2012)

1. srpna 2012 v 23:25 | Autor |  ZA KULTŮROU, DRAHOUŠKOVÉ? (recenze rozmanité)


Joe Satriani, Steve Vai, Steve Morse

If you don't happen to know, G3 je "příležitostný" projekt, založený kytarovým mistrem Joem Satrianim, který je realizován prostřednictvím "příležitostných" turné již od roku 1996. Projekt spočívá v tom, že Satriani si s sebou přizve další dva kytaristy meziplanetární úrovně, každej si odehraje to svoje a pak si spolu kluci (ano, doposud tam žádná žena nebyla) zamarmeládují (čti: zadžemují). Znáte (předpokládám, že znáte, zřejmě není náhoda, že čtete tento článek) z DVD v trafikách (G3 in Tokyo).
Satriani jako zakladatel je tutovka, pan Steve Vai už (naštěstí) taky (neviděla jsem žádný koncert G3 bez něj, vy jo?) - co vždy bývá otazníkem, je třetí člen příležitostného tria. V Praze to byl Steve Morse (pokud neznáte, hledejte na Wikině).
Bylo to včera v Tipsportce. Děcka, já tam byla. A teď vám o tom budu vyprávět…


Předem bych řekla, že stokrát přejmenovaná arena v Holešovicích mě už překvapit nemůže. Byla jsem tam tolikrát a, ano, musím říct, že je furt hnusná a akusticky stále nedostatečná (ale mohlo by být hůř). Jelikož G3 je věc spíše pro fajnšmekry (nedělala jsem výzkum, ale 70% přítomných diváků jsou kytaristi, na to se můžeme spolehnout), tak se žádná tlačenice se nekonala, což pro mě osobně byla příjemná změna. A co víc - žádné hvězdné manýry, žádné čekání (což jsem nečekala) - úderem osmé to tu bylo.
Bez velkých řečí a móresů nastoupil Steve Morse. Publikum bylo vlažné, protože na něj přece nepřišli. Chvíli jsem myslela, že je němý. Hrál několik skladeb, ani nepozdravil. Nastalo propadliště mezi publikem a podiem. Kytarista je to bezvadný, určitě lepší než ti všichni v hledišti (mimochodem, zahlídla jsem Střihavku a bohužel i Kalouska, ale byl tam Michal Pavlíček? Pokud ano, ruším poslední větu.) Když konečně promluvil, stojaté publikum trochu pookřálo. Bez debat skvělý hráč, ale všichni čekali na pánaboha, věděli, že přijde, tak apoštola brali jako apoštola.
Když si odehrál svoje, následovala krátká hygienická přestávka (která oddělovala každý blok samostatných vystoupení.)
A skutečně byla krátká, na pánaboha se nemuselo čekat. God is so down to earth.
Zase se setmělo… A kdo měl dobrý zrak či byl tak vychcaný, že si s sebou vzal binokulár, tak mohl vidět pana Vaie vlevo za kytarama. Po chvilce ho nějaká partička taky zčula, takže začali vyvádět, vod nich to chytli ti vedle, pak všichni ostatní a začalo se řvát. Hned bylo vidět, na koho vlastně všichni přišli. Začalo to tradičně - pan Vai na nás ještě z úkrytu zapípal svou kytarou (nebo to se s náma vítala ta kytara sama?)… Bariéra mezi hledištěm a stejní jakoby tu niky nebyla. A pak před námi stanul - podle mě ten nejlepší kytarista (krom Jeffa Becka) a jeden z mých nejoblíbejších filosofů. Nevím, co bych k jeho vystoupení řekla. Byl to rauš. Nic si nepamatuju. Ani můj mobil to neustál - při pořizování pirátské nahrávky display zčernal, pak zbělal a nakonec se celý restartoval a po dokonalém pětiminutovém kusu té nejdokonalejší skladby nebylo ani památky. Tak se pozná kvalita hudby. Hudba byla tak skvělá, lepší než z cédéčka, lepší než si dokážete představit. Pan Vai JE zkrátka to, co dělá. Snad jen bych mohla dodat, že jeho taneční pózy jsou stále vypilovanější. A taky byl jedinej z mistrů, kterej nám česky poděkovat. Sečteno podtrhnuto: Vai už nehraje, on JE hudba. A taky je to moc milý člověk.
Když skončil (bylo to nějaký krátký), začali jsme si mnout vousy dumajíce nad tím, co nám ten Satriani předvede, aby tohle aspoň trochu překonal (chápali jsme to tak trochu jako battle - že jdou po sobě podle hráčské užasňákovosti). Docela by mě zajímalo, jestli jsem jediná, kdo takhle chvilku uvažoval (bude Satriani hrát na dvě kytary najednou?).
Po další přestávce nastoupil Satriani. Jeho styl je výrazně jiný než styl hry jeho žáka Vaie. Je víc surovej, tvrdej, drsnej, asi víc pro chlapce. Styl Vaie mi přijde lahodnější mému uchu, zpěvnější… Steve Vai's guitar is a bel canto singer. Ani k Satrianiho vystoupení se neumím vyjádřit. It was just too good. But Steve is much more to my liking.
Žádná přestávka už naštěstí nebyla, následovalo společné jamování. Joe nám povídal, že Steve a Steve jsou velcí stydlíni, tak je musíme pořádně enkaridžovat řevem, aby se dostavili. Kucí marmeládovali a šlo jim to jako po másle. Pak šéf (Satriani) povídal, že tam vzádu mají schovanýho ještě čtvrtýho a v tu chvíli jsem si přála, aby to byl někdo konkrétní, chvíli jsem i věřila, že by to mohl být fakt on (občas se stane, že jsou dvě bandy na turné blízko sebe…), ale tím by mohl přivodit infarkt většině přítomných, takže je to dobře, že to byl Al Di Meola (neznáte? nic si z toho nedělejte, já taky ne). Ale neřekla bych, že jim stačil. Bohužel či bohudík, každej skvělej hráč se vedle géniů tak nějak rozplyne a stane se křovím…
Když domarmeládovali, hluboce se uklonili a šli pryč. Všichni řvali a ječeli, čekali přídavek, ale prd. Táhlo sice na půlnoc, ale osobně jsem zažila koncert jedné legendární kapely, jejíž zpěvák přijel se čtyřhodinovým zpožděním, ale pak chtěl přidávat až do svítání (ale obyčejňáci museli jít ráno do fachy). Chvíli nechali zvěř řvát a pak se rožlo (= rozsvítilo). Přídavek nebude. Žblé.

Bylo to fenomenálně geniální, přátelé.

credit: fotku z pražského koncertu jsem čorkla na stránce www.radiobeat.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nasud Nasud | 3. srpna 2012 v 22:59 | Reagovat

Poutavé čtení :)
Byl jsem tam a mohu potvrdit ,že to bylo naprosto úchvatné.

2 Autor Autor | Web | 3. srpna 2012 v 23:12 | Reagovat

Těší mne, že vás to (s)poutalo :)
Ach ano, zážitek na který nelze zapomenout.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama