Co jste dělali přesně na den přesně před třiadvaceti lety?

17. listopadu 2012 v 20:18 | ÁŇA |  Světonázory (články rozmilé)
Přiznám se, že i když to byl den zlomový ve smyslu historickém, tak si z něj vůbec nic nepamatuju. Ale ač mi paměť v této věci neslouží, tak jsme si jistá, že jsem plavala a že mi bylo teploučko. A moc dobře. Potápěla jsem se. V plodové vodě. Nepamatuju se, jestli jsem tehdy věděla, že mi tahle fajn dovolená za necelý měsíc a půl skončí.

Takže o sametové jsem se dověděla až později. Možná z písně kapely Žlutý pes. Už si to nepamatuju (zase). Přesto vím, že když jsem byla dítko a později i teenager plný ideálů, tak jsem dokumenty v televizi velmi intenzivně prožívala… Jako něco naprosto úžasného. I teď se mi to stává. I dnes.
Na mládí je něco úžasného. Je to ta neunavenost životem a pocit, že můžeme jednou všechno dokázat. Euforie úspěšné revoluce má svou neopakovatelnou atmosféru.

Je mi dvacet dva a něco přes tři sta dní. Připadám si hloupější než ve čtrnácti. Občas mi přijde, že jsem moc stará na radikální změnu účesu. Bylo to tak vždycky, nebo je dnes až příliš prosazován kult sexy sedmnáctiletých dětí?
Asi mám být dospělá, ale je to těžký. Rozhodovat se za sebe. Co když to podělám? Dokážu, co si přeju? Zvolila jsem si správně to, za čím půjdu? Mám ideály, ale opravdu jsou pro mě to pravé? Mám svobodu rozhodnou se pro to, co chci, což je neopakovatelný pocit! Ale… Co když se rozhodnu špatně a promrhám čas? Když jsem musela poslouchat rodiče a prostě jim věřila a dělala jsem to, co mi dovolili nebo řekli, bylo o dost jednodušší…

Je mi dvaadvacet a tři sta něco dní. Netroufám si vyjadřovat se k závažným tématům, protože si připadám nekompetentní.
Ale přesto se vyjádřím, protože ráda riskuju:
Všichni říkají, že nám pád komunismu nic nepřinesl. Že ne? Vždyť máme svobodu. Můžeme si sami rozhodnout, co uděláme se svým životem - jako praví dospěláci… Demokracie je o rozhodování se sama za sebe. A já vím, jak je to těžký.
Svoboda je taky velká zodpovědnost.
Věřím, že se jí všichni naučíme.

O politické situaci polemizovat nebudu. Jen řeknu toto:
Když potkám čestného člověka, který nekrade, chce se mi brečet dojetím a mám sto chutí ho nosit na rukou.

S úctou
Vaše Áňa
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 prcek prcek | 12. prosince 2012 v 22:40 | Reagovat

I špatné rozhodnutí je krok vpřed :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama