Pravda o olomouckém sýru

18. listopadu 2012 v 10:49 | Anet(ka), dcera (z) Moravy |  Světonázory (články rozmilé)
Jsem Olomoučanka. Za posledních pár let, co jsem se poněkud rozcestovala po republičce, jsem se stala olomouckou patriotkou. Mé rodné město, které mě asi 20 let tak trochu deptalo a připadalo mi jako klec, mě dnes, když jsem nesvázaná a za své činy plně odpovědná, fascinuje svou tajemností a historií. A vůbec, není to tu tak špatný, jak jsem si vždycky říkala.
Už si nepřipadám, že bych tu byla připoutaná, zakopaná a absolutně neperspektivní. (Pohled z ptačí perspektivy člověku pomáhá.) Naopak se sem ráda vracím. Už dávno to není přelidněná vesnice. Za poslední léta jsme se dostatečně industrializovali, zkapitalizovali a zamerikanizovali. Hezky se to tu pročistilo, zůsali tu civilizovaní lidé, burani odtáhli reprezentovat Moravstán do Prahy. (To byl vtip! Ale pravda jest, že v Praze, městě imigrantů, je právě nejvíc přistěhovalců z Moravy, no ni?)
Znám i další města, která mají podobnou atmosféru. (Btw - Olomouc je po Praze na druhém místě, co se týká historie a památek.)
Praha je fakt krásná, ale co ty auta všude? A gangsteři? Ach jo!
České Budějovice… taková malebná vesnice. Nádherné to náměstí, kde se i po několika letech pobytu nezřídkakdy ztratím (ne vždy je v dohledu záchytný bod Černá věž - zvláště, když se mi chechtá za zády), pár postranních tajemných uliček (jedna skoro jako druhá)… a to je vše přátelé. Zde malebnost tohoto města končí. Zbytek jsou malé nevzhledné domky a paneláky.
No není to vskutku nádherné, když se člověk po tolika letech odporu rád vrací na svou rodnou hroudu?

A co proslulý olomoucký sýr?
Když vyjedu za hranice Moravstánu a někdo se mě zeptá na město mého původu (pokud nevyzradím své příjmení, jsem osvobozena od dotazu na příbuzenské vztahy s jednou slavnou sportovkyní a následných ód na naši fyzickou podobnost), občas padne slovo o tom sejru. Pěkně smradlavém. Víte, jak mě to štvalo? "Olé, ty jsi z Olomouce! Zrovna jako ten sejr!" (Mám radost, že se také nerozebírá má podobnost s oním sýrem voňavým.) Jaká to konverzační lapálie! Jsem si jistá, že všichni ví, že dotyčný sejr se vyrábí někde jinde. Ale víte, konečně jsem mu přišla na chuť. Jeho smrad a náš společný (domnělý) původ mě zprvu odrazoval. Tento zvrat v mém vkusu zapříčinilo zjistění, že je to sýr s velmi velmi velmi malým obsahem tuku v sušině. Pro krávu, jako jsem já, je to dostatečný argument, abych ho zkusila. Není tak špatnej, víte to? Sice smrdí, ale je slanej - a to při redukční dietě, kdy jste už čtyři měsíce neměli žádnou hříšnou pochutinu (ani sladkou, ani slanou), zajisté oceníte.

Áňa
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 prcek prcek | 12. prosince 2012 v 21:29 | Reagovat

Abych řekla pravdu, já jsem tomu sýru na chuť nepřišla ani teď :D Moje celá rodina ho baští s takovou chutí, že se na ně nemůžu ani dívat! :D Nj, když jsem blbá, tak jsem blbá :D
...O té sušině jsem neměla ani páru, že bych přehodnotila svoje stanovisko? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama