Prosinec 2012

Jsme na pokraji revoluce ideálu ženské krásy?

31. prosince 2012 v 21:04 | Anetek |  Světonázory (články rozmilé)
Jedním z mnoha důležitých poslání bulvárních plátků je nás informovat o tom, kdo ze slavných přibral. Nejen informovat, ale jaksepatří ho pozurážet, protože být tlustý, to se přece nedělá! To je neslušné a značně nespolečenské!
Na modelky i nemodelky jsou vršeny čím dál větší nároky na vyhublost, zdravá štíhlost před pár lety zmizela z měřítka přijatelnosti.
Je tu fenomén anorexie. Netřeba představovat.
Pak jedna bývalá modelka, která léta s anorexií bojovala, zemřela. A bylo jasné, že módní průmysl je v pěkné rejži. Co teď?
I přišly chytré hlavičky s úžasným nápadem! Plus-size modelky! Ty tu byli vždycky, ale byly vidět jen v reklamách na hubnoucí prostředky a katalozích některých obchodů s konfekcí, které mají zvláštní oddělení pro plnoštíhlé. Vzali pár hezkých holek větší velikosti, nacpali je do sexy oblečků, které se moc nelišily od těch, které vídáme na normálních modelkách (což byla poněkud do očí bijící změna ve srovnání s volnými neforemnými pytly, které jsou na plus-size modelkách velikosti 42 k vidění v konfekčních obchodech).
Vzedmula se vlna obdivu i nevole. Člověk si ani neuvědomuje, co vidí vlastní oči v běžném životě, a pak to na bilboardu nebo v časopise vypadá jako zjevení.
Taková kampaň se opakovala ještě několikrát, pokaždé vzbudila vášnivé diskuze. Hubené ženy říkaly, že je to hnus. Jejich partneři taky. Plnoštíhlé ženy říkaly, že tak to má být a tak je to nejlepší. Obdivovatelé plnoštíhlých žen až na pár výjimek mlčeli. Nechtěli se ztrapnit před ostatníma klukama.
Málokdo se na to díval objektivně - každý si chtěl přihřát vlastní polívčičku, jak už to bývá...

Pak bylo chvíli ticho.
Ale teď se začalo něco dít. Tak trochu samovolně, bez zásahu módního průmyslu..
Je toho poslední dobou hodně. Rozšíří se hranice přijatelnosti týkající se velikosti ženských postav?
Že jsou černošky sexy v jakýchkoliv velikostech je jakási nedotknutelná pravda (mimochodem, věděli jste, že u Afro-američanek je téměř nulové procento výskytu mentální anorexie?). Máme tu spoustu hereček a hlavně zpěvaček afroamerického původu, které svět miluje a na jejich váhu se nijak neohlíží. K bílým holkám nikdo už tak tolerantní nebyl…
Dokud nepřišla Adele. Holka s velkým hlasem a nádherným obličejem. Všechny dostala svou krásou, talentem i osobností, a posměváčkovství se najednou zdálo všem strašně trapné a nemístné. Když si někdo dovolil ošťarnou poznámku, tak se na něj slétli mravokárci (Karl by mohl vyprávět).



Pak se stala ještě větší "bomba". Adelina kolegyně z branže, proslulá samice s velkým hlasem, se nám taky nějak zvětšila. Z kostnatého tělíčka Christiny Aguilery se stalo velice zaoblené ženské tělo. A co hůř - ona odmítala zhubnout! A odmítá stále. Vydrží jí to? Sama říká, že se stravuje normálně. Když srovnáváte její dřívější figuru s tím, jak vypadá dnes, asi vám trochu běhá mráz po zádech. Osobně jsem si nikdy neuvědomovala, jak moc hubená byla. A jestli teď jí normálně, jak asi vypadal její jídelníček před šesti lety? Typuju to na polykání vzduchu třikrát denně.


Tolik milovaná i nenáviděná Lady Gaga má podle bulvárních novinářů také "problémy" s váhou. Nevím, jestli je to pravda, ale podle všeho přibrala asi půl kila. Lady Gaga má značný vliv na mladé lidi, má odvahu posunovat hranice estetiky (její vizuál není vždy prvoplánově sexy, někdy není vůbec sexy - její vizuální styl považuji za velmi umělecký a promyšlený, zároveň odvážný v tom smyslu, že spoustu lidí ji za její nonkonformitu může odsoudit - stejně jako někoho, kdo se dovolí ukazovat na veřejnosti, když má sedmdesát kilo).


Možná opravu stojíme na prahu "revoluce", kdy už nebude smrtelný hřích nemít kostnatou postavu. Nutno dodat "velmi pozvolné hedvábné revoluce", kdy se pomalu ale jistě přestaneme podvolovat buzeraci. Právě proto, že trendu vzdorují zpěvačky, které si to tak nějak můžou dovolit víc než ostatní umělkyně a veřejně známé osobnosti. Modelky si to nemůžou dovolit vůbec, herečky taky moc ne, protože jejich vzhled je hlavním kritériem pro to, jestli dostanou roli - ale brzy by to tak už být nemuselo. Zpěvačky jsou přecejen umělkyně, u kterých je (ve většině případů) nejdůležitější jejich umělecký projev a mohou si dovolit víc stylizace a experimentování se vzhledem. Mohou tedy být první.

Jako absurdní však vidím názory o tom, že se vše zvrhne a bude propagován "nezdravý" ideál. A hubené holky budou mít útrum a nastane zvrhlá nadvláda tlouštíků… Ale no tak, snad tomu nevěříte?
Ať si kritikové říkají, co chtějí, ale ideálem krásy byla vždy štíhlá žena. Akorát tehdy se štíhlost sabotovala stahováním korzetů, což zdeformovalo tělo zase z jiné stránky než hladovění.
Rozdíl mezi dnešní dobou a těmito vzývanými dobami minulými je pouze ten, že dnes je větší buzerace kvůli vzhledu. Tehdy bylo důležité, aby nevěsta měla velké věno. Když byla krásná, ale chudá, tak měla jistotu, že si ji boháč bere z lásky. Tehdy se zas tak na reprezentativnost nehrálo. I boháč mohl mít ošklivou ženu a nikdo se nad tím nepozastavoval - nebylo to takové fopa jako kdyby se dnes nějaký milionář objevil na snobské akci s dívkou, která přesahuje hranici padesáti kil, nedejbože pětatřiceti let! (To by byl průser, kluci by se mu smáli.)
Holt sortiment toho, co se může líbit byl značně různorodější. Ale bylo to fakt o tolik lepší?

Jsem si téměř jistá, že co se módy týče, na mole módní přehlídky nikdy nebude zcela běžné uvidět "normální" hezkou ženu. Důvody jsou čistě praktické. Haute couture jsou umělecké objekty, které musí být předvedeny na módní přehlídce a musí být všechny v jedné velikosti. Hubené ženy jsou všechny stejné - nikde jim toho moc nechybí ani nepřebývá. Proto je nejjednodušší šít v malých velikostech na standardizovaný typ modelkovské postavy - můžete se vyřádit a pak to hlavně také rychlé ušít a ono to bude sedět. Může vám to předvést jakákoliv modelka, ale kdybyste to šili na "normální" ženu se specifickým typem postavy, tak vám to dá pořádně zabrat, aby to správně sedělo a slušelo - jste tak trochu omezováni. Navíc takový model by vám mohla na přehlídce prezentovat jen ta žena, na kterou to bylo ušito, případně nějaká s podobnou postavou - ale mezi ženami plnějších tvarů je mnohem více typů postav než u hubených modelek. Předvádějící modelka by tedy byla další věc, která by vás jako módního tvůrce omezovala.
Tak už chápete, že to není nic proti vám, milé normální ženy?

S úctou a přáním všeho nejlepšího do nového roku 2013
Vaše zlobivá Áňa
P.S. Omlouvám se za pravopisné chyby, překlepy i chyby v interpunkci! (Vím, že tam josu, ale teď je zrovna nevidím, hehe.) Tohle je poslední článek s chybami, slibuju. - Toť mé předsevzetí do nového roku!

Kamil Střihavka & Leaders (2.12.2012, Olomouc)

2. prosince 2012 v 22:10 | Anet(ka), dcera (z) Moravy |  ZA KULTŮROU, DRAHOUŠKOVÉ? (recenze rozmanité)
Tohle není ani tak recenze, jako spíš dojmovka z právě zažité hudební události.
Možná jste si vy, co si čtete můj blog, všimli, že hudba mě, ehm ehm, fakt bere. A to sakra hodně. K věci tedy...

Předvánoční Olomouc alias punčová velmoc republiky je každým rokem hostitelkou koncertů na Horním náměstí - a zadarmo! A že to nebývá "jenom" vystoupení místních garážovek a dětských orchestrů z lidových škol umění, jsme se přesvědčili i dnes...
Před několika hodinami totiž Horní náměstí v Olomouci zažilo naprostý hudební orgasmus.
Dvě slova: Kamil Střihavka. Existuje přesvědčivější argument? Pro fajnšmekry by se hodilo dodat další dvě slova: Miloš Meier (o kterém už tady byla řeč.)
Jak zpívají Chinaski - ty nejlepší věci jsou zadarmo! Civěla jsem s otevřenou pusou, zrovna jako když jsem před měsícem slyšela naživo Michala Pavlíčka. Když člověk slyší tak vysokou kvalitu, tak tomu pomalu nemůže uvěřit. Jó, to je pak lehké býti olomouckým patriotem, když se tu odehrávají takové milé hudební a kulturní události... :)

Koncert byl nepochybně skvělej po všech stránkách.
Avšak jednu chybku to mělo. Hned vám řeknu jakou:
Určitě mě pochopíte, protože to všichni znáte: I když se vám koncert krutě líbí, stejně čekáte na "tu" písničku. V tomto případě je to samopochopitelně "Vzdálenka"... Když to začně, tak jste na větvi... Jako ve snu, nejste tam, plujete hudbou sfér... "Smutnej déšť a město v kouři... na na na na na na na na lalalalalalalalalala..." A pozor, teď to má přijít - refrén, už už už! Už to bude! Teď! Jeď, Kamile, jéééď! Ale pan Střihavka: "A teď vy!" a obrátí mikrofon k publiku... A vy máte chuť sebou praštit o zem vzteky! Čekali jste na božský hlas, ale místo toho slyšíte ze všech stran zvuk, co připomíná sbor špatně namazaných dvěří, které však umí artikulovat "Znáááám, vrrrrz, tě mnohem vííííc, skříííp..." Taková zrada! A jaký to ve vás vyvolá vztek! Čekáte, jste úplně natěšení, už to má přijít, ale vono tohle - tedy nic! (Taky vás napadá koitální metafora?)
Prosím Vás, pane Kamile, tohle už nedělejte. Vy jste pan zpěvák, chceme slyšet Zemi vzdálenou CELOU od Vás! Je samozřejmě velmi laskavé zapojovat publikum, ale nechat zpívat publikum Vzdálenku je zvěrstvo. Fakt.

S úctou a přáním hezkého zbytku večera
Aňa