Únor 2013

Význam palce (aneb co může znamenat zdvižený palec na nejmenované soc-síti)

10. února 2013 v 23:00 | Anette F. von Olmutz |  Světonázory (články rozmilé)
VÝZNAM PALCE
(malá úvaha o tom, co může znamenat zdvižený palec na sociální síti)
Je až nepěkné, jak se člověk tetelí zvědavostí, když uzří červeně zářící čísílko u zeměkoule. Čeká pozvání na party, vyznání lásky nebo reakci na svůj status plný světopravdy.
Chyba lávky! Je to jenom palec...
Ale co se OBČAS skrývá za palcem nahoru? Vybádala jsem několik konspiračních teorií, které potěší snad víc lidí než jen milovníky konspiračních teorií:
Palec nahoru může znamenat...

Takové docela maličké ufrknutí...

10. února 2013 v 20:07 | Anette F. von Olmutz |  Zprávy od autora
Už dva roky studuju bohemistiku, ale pořád dělám chyby. Respektive moje pevná víra ohledně poměrů mezi větami v souvětí (založená na jednoduchých pravidlech základoškolských) dostala pořádně přes zadnici, když tu "lehkou" věc pořádně rozbordelila detailní pravidla psaní a nepsaní čárek v souvětích s dvěma miliony vyjímek a odchylek. Tak jsem z toho jelen parohatý. A proto zuřím, když vlastně nevím něco, co jsem si myslela, že vím. Ztratila jsem jistotu, nad každou čárkou přemýšlím dvě hodiny, a ani tak si nejsem jistá, jestli je to dobře. Prostě už nejednám podle jazykového citu a instinktu, protože co když je můj jazykový cit nakažen nějakou bakterií e.coli a blouzní ze sna? A už si ani není jistej tím, co pro něj bylo úplně jasné!?
Tím bych se vám chtěla omluvit (a sobě ospravedlnit), ač bych měla mít na jazyk patent, proněvadž jsem přeci specialista a knih přečtu za týden deset kilo.
Co z toho vyplývá?
Že článků bude ještě méně, protože musím študovat.
A taky oznamuji tato předsevzetí:
1) od této chvíle na tomto blogu nenapíšu sprostého slova, ledaže by to bylo v prospěch nějakého příběhu nebo že by to v tom okamžiku přistálo jako zadeček na nočník. Každopádně se zavazuji, že jich tu bude co nejméně. Přivedl mě k tomu článek na dnes už velmi slavném nejmenovaném blogu, kde se madam autorka staví do role určité autority a vrtá snad už do všech oborů (což o to, vždycky nám předhodí důvěryhodný argument "proč ona může"). V tom článku se zrovna zabývá krasopravopisem, dozvíte se tam toho spoustu o jejím raném géniovi. A pak pronese "Sere mě..." Mně vám to praštilo mezi voči, že jsem měla pár vteřin mžitky! Člověk by řek', že to byla jen taková extravagance nebo manýrismus, ale na mě jako na čtenáře to teda zapůsobilo jako příchod na čerstvě použitou toaletu. A to je u vícero jejích pekelných článků (ta fráze). Nejdřív se natřásá, jaká je kultivovaná dáma, opěvuje svůj talent pro psaní a sobě vlastní krasosloh podepřený bohatou četbou... A pak tohle! Když je tak slohově zdatná, jak říká, tak proč nepředvede svou slovní zásobu nějakým méně... Ehm... Frekventovaným výrazem reprezentující danou okolnost, kterou chtěla vyjádřit?
Když jsem to dočetla, chytla jsem se za nos a zařekla se, že i když ze sebe žádnou dámu nedělám (jsem normální prasopes, co si rád oblíká kraječky a růžové lodičky - i když teda ne dohromady), tak takový zážitek srovnatelný se vstupem na toalety na vlakovém nádraží v Brně (jinými slovy - turniket jak do O2 Areny, ale dvířka kabinek vám sahají od kotníků (u jedinců menšího vzrůstu je to skoro polovina holeně) po temeno, takže mimo jiné nepříjemnosti každý vidí vaše nohy, když vykonáváte potřebu) svým čtenářům podstrojovat nebudu. Působí to totiž nepěkně.

Moje předsevzetí 2) týkající se blogu vám asi nebudu specifikovat, protože pak by to nebylo překvapení. Je pravda, že jsem se tu zatím moc nějak nepředvedla, vlastně ani nevíte, čím se "jakože zabývám". Je toho poměrně dost, protože moje pozornost je vcelku rozháraná. Jenomže mě čeká příprava na státní zkoušky (dvě). Takže zatím se na moc nezmůžu. Ale jelikož jsem ten recesista, jak vám tady v zeleném sloupci vlevo oznamuji, tak se máte na co (ne)těšit.

Toť vše.
Olé!
Anette von Olmutz

Medvídek? Krteček!

3. února 2013 v 15:48 | Anette F. von Olmutz |  Pošukoviny alias POVÍDKY a ÚRYVKY
Tento příběh byl inspirován skutečnou událostí.
Nejsem plyšový medvídek. Jsem Krteček. A pokud chcete něco vědět, tak mezi svými kolegy jsem u nás doma medvěda snad neviděl. To vám byla samá psí smečka, kočičí tlupa, stádo kopytníků od koní a prasátek až po pegasy a jednorožce, i mnohého ptactva by tam pohledal a o panoptikum individualit, jako je had, žížala, velryba a želva, zakopával, o další všemožné drobotině nemluvě. Ale medvěd, kamarádi, tam byl snad za ta léta všehovšudy jeden. Avšak byl to takový flegmatik, celý bílý, packy měl samé srdíčko a moc toho nenamluvil. Možná to byl spíš intelektuál, který si vystačil sám se svou hlavou.